www.youtube.com/watch?v=5du4Tz6c8p8&feature=relatedAchaltekinský kůň

Achaltekinskaja lošaď, Achal-Teke (horská oblast na hranici Turkménie a Íránu)

Původ plemene je opředen tajemstvím. Tento pouštní kůň žijící v okolí oáz v Turkmenistánu, ležících na sever od íránských hranic a na východ od Kaspického moře, se podobá koním nalezeným v pazyryckých mohylách.

Pazyryk leží vysoko v horách Altaje. Ve věčně zmrzlé půdě se roku 1929 našly kosterní pozůstatky koní staré okolo 5 stol. př. n. l.

Podle některých dohadů je možné, že achaltekinský kůň je původem starší plemeno než arab. Ať je to pravda nebo ne, jisté je, že achaltekinec je naprostým unikátem.

V současné době je achaltekinský kůň rozšířen po celém světě, ale největším střediskem chovu je Komsomolská farma v Ašchabadu, hřebčín Lugovsk v Kazachstánu nebo hřebčín Tersk na severním Kavkaze. V turkmenských kolchozech jsou tito koně často kříženi s jinými plemeny (např. arab, anglický plnokrevník).

Achaltekinský kůň nese exteriérové znaky, které nejsou v moderním jezdectví považovány za žádoucí. Výrazným poznávacím znamením je nasazení jemné hlavy na dlouhý krk, který se zvedá kolmo nad plece. Kůň nese přirozeně hubu nad úrovní kohoutku, což je charakteristické pouze pro toto plemeno. Plece jsou strmé, prsa úzká utvářející sevřený postoj předních končetin. I přes relativně nízký vzrůst (157 cm v kohoutku) působí achaltekinský kůň atleticky díky dlouhému hřbetu, plochému hrudnímu koši a zádi s dlouhou pánví. Postoj zadních končetin je často šavlovitý s hlezenním kloubem vysoko nad zemí.

Kůži má tenkou s jemnou srstí barvy hnědé, ryzé, nebo plavé se zlatým kovovým leskem. Žíně má velmi jemné, ocas i hříva jsou proto poměrně řídké.

Achaltekincům je přirozené nosit hlavu nad otěží, což snižuje ovladatelnost koně. Jezdec se proto musí přizpůsobit se svými nároky anatomické stavbě koně.

Při práci s achaltekincem je nutná velká dávka trpělivosti, porozumění a nenásilí, protože tito koně jsou známí pro svou tvrdohlavost a výbušnost. Zkušený jezdec ocení stejně jako Turkmeni unikátní chod, při kterém kůň došlapuje, tak lehce, že jezdec nepociťuje žádné otřesy. Další vlastností, která činí achaltekinského koně jedinečným je samostatnost a oddanost svému pánovi.

Achaltekinský kůň je proslulý svou vytrvalostí a schopností snášet kruté pouštní podmínky při minimální spotřebě vody. Zároveň disponuje značnou soutěživostí, proto je využíván i k dostihovému ježdění. Dostihoví achaltekinci byli často kříženi s anglickým plnokrevníkem. Tento způsob plemenitby se příliš neosvědčil, protože se začala ztrácet schopnost koně snášet horké pouštní podnebí.

V roce 1935 se uskutečnila dálková jízda z Ašchabadu do Moskvy (4 152 km) za 84 dní. Tento výkon achaltekinců nebyl dosud překonán.

Achaltekinský kůň je využíván k drezuře i parkuru. Na OH v Římě roku 1960 získal zlatou medaili za drezuru jezdec Filatof na achaltekinském hřebci Absentu. Světový rekord ve skoku do dálky (8,78 m) drží achaltekinec Perepel.

VIDEO: www.youtube.com/watch?v=5du4Tz6c8p8&feature=related